Můj program

V tomto přehledu doplňuji svůj pohled na různé politiky EU. Kromě tohoto osobního programu se hlásím i k programu KDU-ČSL a zásadám i programu Evropské lidové strany. Hlas pro mě je hlasem pro Manfreda Webera, jako příštího předsedu Evropské komise. Jsem k dispozici pro vaše doplňující dotazy zde.

  1. Fungování Evropské unie

Evropská unie je založena na zakládacích smlouvách, právu a vůli členských států a občanů. Nerad se zapojuji do debat o ideálním modelu, případně o vrozené špatnosti současného modelu. Nějakým způsobem EU funguje, jsou zde právní nástroje a limity a politici by měli tyto nástroje používat a hrát na určeném poli tak, aby se EU vyplácela všem osobám v ní žijícím. Krize Brexitu ukazuje nyní na obtížnost vyvázání se z EU - a pro EU by měla znamenat lepší sebereflexi.

Vadí mi snadný vznik nevázané a nezávazné debaty o „federaci“, „Unii“, „konfederaci“ atp., když debatéři často navzájem nevědí, jak si definují tyto termíny. Vadí mi srovnávání EU s jinými historickými nebo současnými útvary. EU je jedinečná, založená na jiných principech než klasická unie nebo federace, a její velká výhoda je, že roste z demokratických kořenů a demokraticky se stále tvoří a přetváří. Primární je legitimita, autorita a legalita jejího fungování.

Osobně si přeji co největší kooperaci v oblastech, kde společně jednáme lépe a efektivněji, a subsidiaritu tam, kde je to potřeba. Nevadí mi (i vzhledem velikosti rozpočtu EU) transfery mezi bohatšími a potřebnějšími regiony, nevadí mi rozumná regulace a dohled. Ale tam, kde je to nadbytečné a dusí to rozvoj hospodářství i svobodu lidí, je prostor k reformě. A je dobře, že EU se reformovat umí. Jsem proti novému zásadnímu přepracování smluv. Dejme „Lisabonu“ čas ukázat, jak v jeho mezích můžeme fungovat.

Ale především – v Unii musíme my, politici, pracovat odborně a odpovědně a nevěnovat se jen akademickým diskusím či mediálnímu zápolení.

    1. Instituce

      Současná struktura mi s několika výhradami vyhovuje.

      1. Evropská rada (a Rada) převádí postoje národních vlád (a ideálně celé politické scény) na společnou scénu. Je zde velký prostor pro zvyšování kompetencí, odpovědnosti a schopností našich národních úředníků, kteří jsou hlavními pomocníky výkonu politických pozic a rozhodnutí ČR. Mám mírnou výhradu vůči v posledních letech rostoucímu podílu mezivládního rozhodování a procedur na úkor společného, komunitárního modelu.

      2. Evropská komise by se mohla více prosazovat ve své ústavní roli strážkyně a vykonavatelky smluv. Snižování jejího významu není dlouhodobě dobré ani pro integraci, ani pro země jako je ta naše. Mým kandidátem na předsedu Komise je Manfred Weber.

      3. Evropský parlament v minulých dekádách stále rostl – početně i významem. To je dobrý trend. Jako přímý zástupce voličů, jejich opravdový reprezentant a „ombudsman“ má mít evropský poslanec důstojnější, ale i odpovědnější roli. Minimem je svoboda určení místa zasedání a jeho frekvence. Ne! stěhování do Štrasburku.

      4. Soudní dvůr – funguje dobře, jen by o sobě mohl dát vědět více i mimo odbornou právnickou komunitu.

      5. Účetní dvůr – by měl získat pravomoc většího dohledu na užívání evropských peněz i v členských státech.

      6. Evropská centrální banka – její moc v minulých letech raketově narostla. Je vlastně hlavní a nejsilnější „federální institucí“, alespoň pro eurozónu. Bylo by dobře, kdybychom se i my Češi na jejím fungování mohli podílet.

      7. Výbory hospodářský a sociální a regionů – by se měly zrušit.

      8. Agentury EU – desítky (více než 40) decentralizovaných a výkonných agentur, se sídlem často v členských státech, mají důležitou poradní a pomocnou úlohu, ale systém jejich fungování a rozpočtů si zaslouží zásadní přezkum. S jejich existencí nepočítaly klasické teorie evropské integrace a jejich role a odpovědnost je obtížně definovatelná a dohledatelná. To není z dlouhodobého hlediska dobře.

      9. Národní parlamenty - již dnes bez většího zájmu veřejnosti aktivně reagují na připravovanou legislativu EU, komunikují a vedou dialog - ale ten by se měl ještě zintenzivnit. Jedním z demokratických deficitů EU je nedostatečná informovanost o tom, jak důležitou roli národní parlamenty hrají již dnes.
    2. Kompetence

      Úvod smlouvy o fungování EU jasně vymezuje, jaké mají být kompetence výlučně spravované orgány EU, kde spolupracují členské státy a EU, a kde EU pouze koordinuje činnost členských států. Chtěl bych znalost těchto dělení šířit tak, aby se občané nenechali napálit různými vtipálky a tvůrci euromýtů.

    3. Rozhodování

      Současný stav přijímání legislativy uvnitř EU, kdy Komise navrhuje a Rada a Parlament rovnocenně schvalují, není špatný. Má ale mnoho nuancí, které nejsou pozitivní. Zejména jde o proceduru rozhodování tzv. technických výborů (komitologie). Zde je velký prostor pro větší transparenci a zapojení Evropského parlamentu.

      Zásadní je změna rozhodování při kontrole plnění a neplnění závazků členskými státy. Ty jsou sice „pány smluv“, ale velmi volný režim jejich vynucování vede nejen k vícerychlostní Evropě, ale i hospodářským problémům.

      Je potřeba také více „politiky“, Evropský parlament by se měl blížit modelu národního parlamentu s pevně stanovenou koaliční většinou a odpovědnou, konstruktivní opozicí.

       

    4. Financování

      Současný trend – snižování víceletého rozpočtového rámce EU - není dobrý. Postupné zvyšování kompetencí a odpovědnosti EU, které nejde ruku v ruce se zvyšováním prostředků, není moudré a perspektivní. Hrozí atrofie centrálních institucí a růst nekoordinované role členských států. EU by měla mít malou část svého rozpočtu založenou na vlastních zdrojích, ale ne celý rozpočet a ne ihned. Na druhou stranu je třeba důsledně sledovat efektivitu výdajů evropského rozpočtu a umožnit flexibilnější korekci ročních i víceletého rozpočtu. Debaty, které se nad novým rámcem pro příští sedmiletku povedou na konci tohoto roku budu zásadní. Budou chtít přímí plátci přispívat stejnou měrou jako dosud? 

    5. Práce europoslance

      Europoslanec má být nejen politikem, ale především naslouchačem. Má naslouchat a zachycovat problémy v legislativě a v členských státech, věnovat se občanům a jejich problémům a sloužit jako rádce a pomocník. Má být trochu diplomat, trochu ombudsman, trochu úředník a trochu vzor. Účet skládají europoslanci voličům jen jednou za pět let – ale pracovat by měli každý den po celé trvání mandátu – ať v Bruselu nebo v ČR.

     
          2. Práva občanů EU

    Koncept občanství Unie, které má každý občan členských států EU, znamená pro každého občana právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, právo volit a být volen do Evropského parlamentu a místních zastupitelstev, právo na diplomatickou a konzulární ochranu na území třetích zemí, petiční právo a právo na přístup k dokumentům evropských institucí. Dále jsou práva a svobody hájena v Listině základních práv. Tento komplexní seznam práv hodlám hájit a kontrolovat jeho respektování institucemi EU i členskými státy.

    Za velmi pozitivní považuji vznik Evropské občanské iniciativy. Úspěšná "občanská petice" vedla k zahájení cesty k ukončení střídání času.

    1. Vnitřní trh

      Základem politiky je vedle zajišťování bezpečnosti především správa společného hospodářství. Evropská unie je na vnitřním trhu, který zajišťuje lépe fungující ekonomiku a prosperitu v Evropě, založena. V řadě oblastí však stávající předpisy a postupy zaostávají za příležitostmi a jednotný trh se stále ještě musí dovršovat. V tom je stěžejní role Evropského parlamentu, který se k principům vnitřního trhu silně hlásí.

      1. Svobody

        Prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu – to je cíl vnitřního trhu. Tyto 4 svobody dosud nejsou plně liberalizovány a je třeba je hájit a rozšiřovat. Je to přirozené – tendence řady národních politiků je vymezovat se vůči „cizině“, tedy i partnerům v Unii. Přitom zdravá konkurenceschopnost je základem našeho vnitřního hospodářského růstu a upevnění pozice Evropy navenek.

        Volný pohyb zboží je asi nejlépe fungující svobodou. Nezbytná harmonizace vnitřních předpisů a definic ale často stojí za očerňováním integrace a vlivu bruselské byrokracie. Přitom jde o jednu z dobře a nezbytně plněných kompetencí EU a je třeba ji hájit a vysvětlovat.

        Volný pohyb pracovních sil je v současnosti ve velkém ohrožení díky populistům v řadě států západní Evropy. Přitom je to jedním z hlavních darů integrace. Lidé, kteří nemohou nebo nechtějí najít práci u sebe doma, se mohou stěhovat za lepším. Bylo to tak odedávna – a díky moderním komunikacím a prostředkům se často vrací zpět domů, když se situace změní, s injekcí financí či znalostí a dovedností pro domácí hospodářství. Volný pohyb osob díky Schengenu je nepopiratelný klenot v koruně integrace a musíme si jej vážit – i jej hájit, aby pod zástěrkou bezpečnostních opatření nebyly hraniční kontroly nenápadně znovuzavedeny. Na druhou stranu je třeba více a důrazněji posílit robustní ochranu vnějších hranic EU.

        Volný pohyb služeb – a svoboda usazování. Směrnice o službách  není ideální. Byť znamená podporu přeshraniční expanzi malých a středních podniků, tak možnost členských států stavět bariéry chránící propojování trhu se službami jsou dosud velké. V neposlední řadě je implementace směrnice výrazně zpomalena. V Evropském parlamentu budu doporučovat další integraci trhu se službami a přijímání legislativy, která to bere v potaz.

        Volný pohyb kapitálu se vztahuje i na vztahy s třetími zeměmi. Vzhledem k objemům, v nichž se v dnešní ekonomice pohybujeme – a zároveň křehkosti, kterou trpí náš systém díky této kapitálové síle – je potřeba zvážit lepší dohled nad kapitálovými institucemi. Je dobře, že jsou kladeny základy bankovní unie a těším se na práci nad návrhy ohledně finančního trhu.

      2. Uznávání

        Je potřeba rychleji pokročit nejen ve vzájemném uznávání diplomů a kvalifikací mezi členskými státy, ale především podpořit školství a odborné vzdělávání tak, aby nebyli absolventi limitováni nedostatkem schopností se domluvit či hledat a nabízet svou práci na celoevropském pracovním trhu. Evropská profesní karta by byla dobrým nástrojem pro integraci odborných činností.

      3. Hospodářská soutěž

        Dohled nad čistotou soutěže patří mezi nejsilnější nástroje Evropské komise a podmínku fungování jednotného trhu. S tím souvisí i zpřísnění pravidel pro poskytování státní pomoci. Budu podporovat nezávislost a akceschopnost Komise a hlídat nespravedlivé a rovnováhu trhu ničící formy státních podpor.

      4. Zakázky

        Veřejné zakázky představují velmi důležitou součást evropské HDP. Směrnice, které upravují tento sektor, by se měly více zaměřit na fakt, že pouze 2% veřejných zakázek jsou poskytována podnikům z jiných států EU. To naznačuje velký prostor pro integraci, zlevnění a zkvalitnění služeb i zakázek a tím i vyššímu stupni prosperity.

      5. Duševní, průmyslové a obchodní vlastnictví

        Otázka ochrany duševního vlastnictví je často v konfliktu s moderní technologií a vývojem společenské mentality. Na jednu stranu je třeba důsledněji chránit a vynucovat dodržování vlastnických práv autorů, na druhou stranu je třeba změnit až excesivní délku ochrany těchto práv. Průmyslové a obchodní vlastnictví evropských subjektů si pak zaslouží významně robustnější ochranu na mezinárodním poli.

      6. Finanční trh a služby

        V reakci na finanční krizi EU vytvořila decentralizovaný vícevrstevný systém orgánů dohledu na mikro- i makro- ekonomické subjekty. Jedním z jeho aspektů je i tzv. Bankovní unie. Jsem pro podporu těchto nástrojů, ale připomínám potřebu i demokratického a efektivního dohledu nad jejich výkonem a používání. Tento dohled může nejlépe vykonávat Evropský parlament. Jsem rád, že v minulých letech byl při schvalování příslušné legislativy parlament mimořádně konstruktivní. Jsem pro opatření, která zamezí v budoucnu excesům a destabilizačnímu chování finančního sektoru.

    2. Euro

    Jsem pro společnou měnu a domnívám se, že vláda ČR by měla požádat o co nejbližší zapojení se do systému ERM II. Ve dvouletém „zkušebním období“, bude dost prostoru a času případné nedostatky naší ekonomiky a vládní politiky korigovat. Nebojím se nákladů na potenciální podíl ČR na pomoci ostatním členům eurozóny, jelikož věřím, že tato pomoc by směřovala i na naši ochranu v případě potřeby. Také jsem přesvědčen, že současné transakční náklady vyplývající z rozdílné měny u nás a v zemích, kam cílí 80% našeho exportu, jsou tak vysoké, že převýší teoretické náklady na zavedení společné měny. Nemůžeme si dovolit zůstat ve střední Evropě ostrůvkem bez společné měny – náš vstup by se měl odehrát nejpozději s rozšířením eurozóny o Polsko.

    S čím mám vážný problém, je design eurobankovek, ty jsou ve srovnání s našimi velmi nudné. Naopak mince jsou zajímavé. Uvědomuji si, že velký podíl na údajném odporu obyvatel ČR vůči euru má především psychologie a obava ze změny měny. Jde však o to uvědomit si, že hmotné peníze jsou jen prostředek a vehikl, a ne modla, které bychom se měli vší silou držet, zvláště, když to není v našem hospodářském zájmu.

      1. Daňová politika

        Vyhovuje mi současný systém rámce fiskální politiky. EU členským státům nenařizuje, ale pozoruje a radí v rámci Paktu o stabilitě a růstu jak spravovat veřejné finance lépe, v zájmu hospodářské stability a konvergence. Nápravná složka Paktu nepostrádá vynucovací prostředky, jejichž absence vedla ke krizi v některých státech eurozóny. Je dobře, že Unie jde touto cestou.

        Evropský rozpočet by měl získat malý vlastní zdroj příjmu. Tím by mohla být daň z finančních transakcí nebo možnost vybírat velmi omezenou DPH z vybraných produktů. Nelze však nahradit beze zbytku současnou skladbu rozpočtu EU z příspěvků členských států


                5. Zahraniční politika

    Společná zahraniční a bezpečnostní politika je popelkou Unie. Z hlediska kompetencí, orgánů a rozhodování stojí vzadu v koutě, ale mezi občany patří mezi nejpopulárnější oblasti fungování EU. Je to paradoxní a zdá se, že zde bude muset integrace probíhat rychleji a důsledněji než dosud. Evropa nežije v historickém bezčasí a nelze se věčně spoléhat na mírumilovnost či stabilitu oblastí bližších i vzdálenějších. Evropa již nemusí světu vládnout, ale může v něm více a důrazněji vést lidstvo k svobodě a prosperitě.
    1. Obchod
    Zahraniční obchod patří mezi výlučné kompetence EU, a minulost ukázala, že je spravován dobře. Evropský export by, nebýt potřeby dovozu energetických zdrojů, byl v pozitivní bilanci. EU zde na mezinárodním poli vystupuje jako hospodářský obr, který má rovné postavení s dalšími světovými giganty. Nebojím se těch mezinárodních smluv, které zajistí větší liberalizaci obchodu a tím i prosperitu pro naši společnost

          2. Rozvoj

    Rozvojová politika EU je významná už jen z hlediska jejího objemu – EU a členské státy jsou největším dárcem rozvojové pomoci na světě. Je to morálně správné a historicky odpovědné. Přesto je třeba se ptát, zda je tato pomoc využívána efektivně a na správném místě. Je racionální pomáhat v rozvoji státům, které mají dost vlastních prostředků na vývoj jaderných zbraní? Nepomáhají automaticky a bez zpětné vazby rozdávané miliardy k vládě korupce a kleptokracie?
    Za nejlepší formu rozvojové politiky považuji podporu volného obchodu a posilování hospodářství potřebných zemí. EU tradičně klade důraz na státy skupiny afrických, karibských a tichomořských států – nesmíme ale zapomínat i na ty země, které v této skupině nejsou.

           3. Rozšiřování EU

    Jsem pro EU fungující v celé Evropě, od Islandu po Egejské moře. Nesouhlasím s rozšířením EU o Turecko. Naopak plně podporuji vývoj tzv. Privilegovaného partnerství, do kterého by mohly být zahrnuty státy středomořské pánve, Kavkazu a dalšího nejbližšího pohraničí Evropy.

    6. Bezpečnostní a obranná dimenze EU

    Neustálý vývoj bezpečnostní a obranné politiky je velmi pozvolný. Jsem rád, že již máme vojenské operace i civilní mise, že se formuji tzv. Bitevní skupiny – ale postrádám užší koordinaci mezi státy EU v oblasti obranné a především výzbrojní a výstrojní politiky. Ta je přitom spojena s naším průmyslem, trhem, i zahraničním obchodem. Není třeba stavět evropskou armádu – ale evropské armády by měly být akceschopnější a efektivnější. Pak by mohly být i menší. Potenciál rozvoje by měl probíhat pod větší politickou a rozpočtovou kontrolou Evropského parlamentu. K tomu je však potřeba podpora vnitrostátních parlamentů a dalších evropských institucí.  

    Tvorba INTERNETOvých stránek